Doba ledová

19. června 2007 v 21:49 |  Vlastní literární díla
Narodila jsem se do strašné zimy. Rodiče mi říkali Hlaha. Když jsem je poprvé uviděla, nemohla jsem je od zbytku tlupy ani rozeznat, protože všichni tady byli chlupatí.
Měla jsem těžký život. Maso jsem musela přímo trhat, jak bylo zmrzlé a já měla přitom citlivé dásně. Další trauma jsem utrpěla, když mi na hlavu spadl kámen ze stropu jeskyně a zanechal na mně trvalé následky. V pěti letech mi poprvé nezmrzly přes noc vlasy, protože lovci objevili teplo ohně. Od té doby i maso bylo stravitelnější, i když se sazí, které se na pečeném masu uchytily, jsem měla ,,pálení žáhy". Když mne jedno moje údajná tetka, která trpěla sklerózou a halucinacemi, zapomněla na louce, vydala jsem se domů sama. Avšak ve večerním šeru jsem spadla do mamutí pasti a při dopadu jsem utrpěla těžký otřes mozku a zohyzdila jsem si obličej.
Mé nešťastné dětství však prolomil mladý Kula. Byl sice slepý, ale jemu nevadilo, že mne nemůže vidět a já bych mu to ani nepřála. Svatební obřad se konal při večerním svitu ohně a měsíce, při kterém mi chytli vousy, ale alespoň jsem nevypadala jako všichni tady dokola.
I přes Kulovo postižení se mnou zplodil deset malých chlupáčů, a tak jsme zachránili naši tlupu od vyhynutí v důsledku malé porodnosti.
Na dvacet let se oteplilo a my si ochočili vlky a pak se opět ochladilo. Kula ovšem nachladl a zimu nepřežil. Dlouho jsem ovšem tesknit nemohla, protože jsem pro naši početnou rodinu musela přichystat hostinu. Při sběru kořínků jsem opět spadla do pasti.
Doma jsem vytesala závěť a s pocitem, že jsem pralidstvu pomohla, jak jsem mohla, jsem usla navěky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama